na Blog.cz

Takže jsem si koupila lístek do Paříže, pojedu v pátek v noci. Tentokrát jsem snad byla chytřejší, než normálně - doufám, že jsem si zarezervovala místo v autobuse, který jede Eurotunelem, a ne trajektem (takže by mi pak snad nemuselo být tak zle, jako normálně). Ty trajekty jsou skutečně utrpení, aspoň pro mě. Jsem skutečně ráda, že někoho napadlo to moře podkopat a zavést tam koleje. Učitelka mě pustila v pohodě, že prý jsem extrémně organizovaná, takže mi věří (nebo jinými slovy: "Dělej si, co chceš, jen mi nelušti Sudoku v hodině a neuč to ostatní"). Ano, poslední dobou jsem začala ve velkém luštit Sudoku, asi je to poslední obrana mého mozku před definitivním zakrněním.

V úterý jsem musela přinést do školy všechno, co jsem zatím stvořila, co se týká toho posledního projektu. Snažili se najít mouchy, nenašli, tak aspoň řekli, že až budu vyrábět tu knihu, musím nejdřív udělat spoustu maket a pokusů - opět jejich klasické "čím víc, tím líp". Asi jim tu radost udělám, protože vyrábět knížečky mě baví - a snad mi to pomůže k získání "Distinction".

Dodělala jsem poslední z pěti maleb, které jsem plánovala udělat v Londýně (ještě zbývá ten triptych). Takže tady je Perun:

Tentokrát i docela obstojné foto. Myslím, že myšlenka je nad slunce (nebo nad blesky?) jasná: přítomnost stromů ovlivňuje klima, a pokud je pokácíme, bude s námi zle.

Co se týče té malby, myslím, že se mi docela povedla, až na to, že jsem netrefila perspektivu kořenového systému těch stromů. S tím ale opět nic nenadělám, leda, že bych to chtěla celé přemalovat znovu (což, věřte mi, skutečně nechci). Jinak je to podle mě přijatelné. Lidé mi docela chválili ty blesky - ty byly ale to nejmenší, nezabraly více, než půl hodiny. Jenom byl problém najít fotku, na které by bylo přímo místo zásahu, ale nakonec se mi poštěstilo. Celkově asi nejvíc práce daly ty mraky, aby v nich Perun vypadal jakž takž přirozeně, a aby skutečně jako mraky vypadaly.

Jen malá zajímavost, že na Facebooku se tato malba zvrhla v debatu o fulguritech (tvary, které vznikají, když blesk uhodí do písku, roztaví a speče ho). Tak to dopadá, když máte kamarádku, studující biogeologii...

Stále ještě patlám - už vidím, jak po tomto maratonu nejmíň půl roku na barvičky ani nesáhnu, jak toho budu mít naprosto plné zuby. Už mi to asi jde docela i na psychiku - třeba dneska jsem vymáchala štětec ve sklínce s pitím a následně jsem se nalokala vody od barev, jedovaté to snad moc nebylo, ale břicho mě po pravdě řečeno bolí (i když to může být z čehokoliv). Každopádně jsem ale dokončila čtvrtou malbu, takže zbývají ještě dvě. I s tím nešťastným triptychem je to vyřešeno - moje drahá máti mi ta plátna koupila v Paříži, což znamená, že mám záminku tam opět jet a namalovat to tam. Rozhodně se mi v Paříži pracuje lépe než tady na koleji, tak snad to na té budoucí malbě bude znát.

Pro teď jen přidávám Dažboga a Moranu (omlouvám se, ty barvičky jsou ve skutečnosti daleko zářivější, foťák jich jako obvykle většinu sežral):

Zase je za tím problém životního prostředí a globální klimatické změny - je to boj zimy (Morany) a horkého, suchého léta (Dažboga), bez existence jara a podzimu, bez jakéhokoliv rozhraní.

Celkově se mi na tom líbí ta kompozice, že se mi docela slušně podařilo vystihnout tu atmosféru boje (kontrast mezi Moranou a Dažbohem, a zároveň spirála - která je mimo jiné odkazem na tradiční slovanský sluneční symbol - na Svargu). Celkově by ale určitě pomohla lepší fotka - tahle je pro tu budoucí knihu naprosto nepoužitelná, budu muset tu malbu vyfotit znovu.

Každý den sedím a maluju, maluju, maluju, už mi to začíná lézt krkem, ale co jsem si vymyslela, to mám. Je to rozhodně lepší, než kdybych měla střílet gumičky nebo dělat podobné bezúčelnosti - těmi malbami aspoň snad něco dokážu říct. Jenom mám problém, že na poslední z maleb nemůžu nikde sehnat odpovídající plátna (bude to triptych) - takže buď budou v Paříži (dobrá záminka tam opět jet), nebo to holt bude na lepence. Nebude to nic extra, ale rozhodně lepší, než kdybych měla předělávat kompozici (když jsem konečně zjistila, že triptych je pro tu malbu asi skutečně jediná možnost, jak zachovat jakous takous vyváženost). Takže uvidíme, jak to dopadne.

Mezitím se mi povedlo napatlat třetí kousek, Zorji:

Jsou to jakési zvláštní existence, které mají podle všeho chránit Zemi před nebeským psem Simarglem, který má chuť Zemi posvačit. Dvojice Zorji - Simargl mi naprosto připomněla dvojici ozón - UV záření (takže teď možná pochopíte, proč jsou Zorji svázány provazy znečištění a nejsou už schopny tak efektivně bránit Simarglovi).

Opět si myslím, že se mi ta malba docela povedla - stálo mě hodně času vypracovat tu konečnou kompozici, aby příliš nedominovaly ani Zorji, ani Simargl; a aby ta malba nebyla příliš rozštěpená - a přesto aby kontrast mezi Simarglem a Zorjami zůstal zachován.

Takže tímto jsem v půlce té celé série (pokud triptych počítám za jednu malbu). Myslím, že bych to mohla stihnout, ale holt budu muset ještě tak dva nebo tři týdny s větším či menším sebezapřením každý den malovat.