Stále ještě patlám - už vidím, jak po tomto maratonu nejmíň půl roku na barvičky ani nesáhnu, jak toho budu mít naprosto plné zuby. Už mi to asi jde docela i na psychiku - třeba dneska jsem vymáchala štětec ve sklínce s pitím a následně jsem se nalokala vody od barev, jedovaté to snad moc nebylo, ale břicho mě po pravdě řečeno bolí (i když to může být z čehokoliv). Každopádně jsem ale dokončila čtvrtou malbu, takže zbývají ještě dvě. I s tím nešťastným triptychem je to vyřešeno - moje drahá máti mi ta plátna koupila v Paříži, což znamená, že mám záminku tam opět jet a namalovat to tam. Rozhodně se mi v Paříži pracuje lépe než tady na koleji, tak snad to na té budoucí malbě bude znát.
Pro teď jen přidávám Dažboga a Moranu (omlouvám se, ty barvičky jsou ve skutečnosti daleko zářivější, foťák jich jako obvykle většinu sežral):
Zase je za tím problém životního prostředí a globální klimatické změny - je to boj zimy (Morany) a horkého, suchého léta (Dažboga), bez existence jara a podzimu, bez jakéhokoliv rozhraní.Celkově se mi na tom líbí ta kompozice, že se mi docela slušně podařilo vystihnout tu atmosféru boje (kontrast mezi Moranou a Dažbohem, a zároveň spirála - která je mimo jiné odkazem na tradiční slovanský sluneční symbol - na Svargu). Celkově by ale určitě pomohla lepší fotka - tahle je pro tu budoucí knihu naprosto nepoužitelná, budu muset tu malbu vyfotit znovu.
Zde hledá